close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Proč se trápit? Některé věci změnit nejdou, musíme se naučit respektovat je...

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nový začátek

7. května 2009 v 20:33 | Tinka |  Změna



Kráčela po školní chodbě přímo vedle ředitele, který vypadal neobvykle přísně. Vedl ji do její nové třídy.



Právě se přestěhovala z Brna do Prahy, přímo uprostřed školního roku musela opustit vše, co považovala za svůj domov. Své kamarády, svou školu a hlavně celé své město. A to všechno jenom kvůli tomu, že její otec získal v Praze lepší místo a ta firma, ve které pracuje, jim dokonce sehnala byt a zařídila stěhování. Ale jí se nikdo neptal, jestli se chce odstěhovat na opačný konec republiky, byť do hlavního města, ale jinak do zcela cizího města. Navíc přecházela z osmiletého gymnázia na čtyřleté. V tom viděla i nepatrnou výhodu, vždyť její noví spolužáci se znají sotva půl roku, tak snad mezi ně zapadne.
Ředitel se zastavil před třídou. Stálo na ní 1.A. "No to bude paráda," pomyslela si a vešla dovnitř za ředitelem, který mezitím vstoupil do třídy. Většina žáků vstala. "V pořádku, posaďte se," začal ředitel, "vedu vám novou spolužačku, je z Brna a právě se sem přestěhovala, tak doufám, že ji přijmete mezi sebe. Vy se sice taky neznáte moc dlouho, ale máte půlroční výhodu. Takže toto je Mitia Caberová, psáno s c, čteno s k," pokusil se ředitel o vtip a křečovitě se u toho usmál. "Bezva, tak úvod bych měla," pomyslela si Mitia, "copak můžu za to, že se mí rodiče úplně zbláznili, když mi vybírali jméno? "
Ze zamyšlení ji vytrhla profesorka. "Tak tě u nás vítám, Mitio. Já jsem Ilona Loptková, učím biologii a jsem tvá nová třídní. Hm, Mitia, to je zvláštní jméno, že? Ale pěkné, takové neobvyklé…." "Rodiče mi ho vybrali, když byli na dovolené v Portugalsku," řekla Mitia. "A jak ti říkají doma?"zajímala se dále profesorka. "Tio," ozval se klučičí hlas z poslední lavice. Mitii poskočilo srdce. "Ne, to ne, to přece nemůže být pravda." "A jak ty to můžeš vědět? Jenom proto, že má někdo neobvyklé jméno se mu nemusíš hned posmívat," nepochopila profesorka. "Ano, říkají mi Tio," přisvědčila Mitia. "Ten hlas znám a teď už není pochyb, je to on," zděsila se Tia, "Ten kluk, kterého už nechci nikdy
vidět. To on mě do všeho zatáhl a já mu
jen slepě důvěřovala. Ale stejně je to divné. Pokud o něm aspoň něco málo vím, tak to je to, že je o rok starší než já, to znamená, že by měl být ve druháku a ne v prváku, tak co tady doháje dělá?"
"Tio, řekni nám ještě něco o sobě," pobídla ji profesorka. Tia si povzdechla. "Jsem z Brna, táta tady dostal novou práci, takže jsme se museli stěhovat a jinak, já nevím co bych měla povídat. " "Máš nějaké sourozence? Co ráda čteš, jaké máš zájmy?" vychrlila na ni profesorka otázky. "No, jsem, jedináček, miluju fantasy a romány, hraju na kytaru a mám ráda koně," odpověděla Tia. "Tak teda Tio, díky za představení,
teď si sedni tam dozadu, vedle Lukáše je volné místo."
Mitiiiny
nejhorší obavy se potvrdily. "Takže je to on. Ale co tady dělá?"Nejradši by utekla ze třídy a už se tam nikdy nevrátila, místo toho se však pomalu vydala na určené místo. Viděla, jak si Lukáš odsouvá učení na svou půlku lavice a
jako v transu si sedla vedle něj. Profesorka začala s výukou. "Ahoj Mio, jakpak se máš?" zašeptal směrem k ní Lukáš.
"Co tady děláš? Jak to, že jsi taky v Praze? A nemáš náhodou chodit do druháku?" odpálkovala ho otázkami Tia. "Ne, Miti, pleteš se" vyvedl ji z omylu Lukáš, " hned po tom, co se všechno vyřešilo, jsme se stěhovali do Prahy. Táta
chtěl být pryč od toho všeho. Podle něj měl v Brně z ostudy kabát a už tam nemohl vydržet. Takže tady koupil statek s jízdárnou a začal od začátku," vysvětloval Lukáš.

"Tio, jsem sice ráda, že jsi se začala seznamovat, ale nepočkala by jsi s tím laskavě až na přestávku? Byla bych ti moc vděčná," přerušila je profesorka. Tia jen tiše přikývla. Ani ne za pět minut zazvonilo.
Tia chtěla někam zmizet, ale její noví spolužáci ji obklopili a začali se jí vyptávat na všechno možné i nemožné. Připadala si jak nějaký zajímavý exemplář vystavený v ZOO. Nejhorší bylo, že Lukáš z ní nespustil oči a často byl s odpověďmi rychlejší než ona. Znal ji opravdu velmi dobře. Až moc dobře.
"Hele Tio, proč na půlku otázek odpovídá Lukáš? Vy se fakt znáte z Brna?" zeptala se jedna holka, která se představila jako Magda. Tia polkla, ale než stačila odpovědět, Lukáš to opět udělal za ni. "Jo, známe se. Dalo by se říct, že jsme staří známí, co se po letech zase setkali, že Mio?" Dal důraz na oslovení, protože věděl, že takhle ji oslovovali jen její nejlepší přátele. Tia přikývla a pokusila se o úsměv.
"Hej děcka, poslouchejte mě!" křikla Magda, "na příští týden je naplánovaný to přespání ve škole, tak se zároveň pořádně seznámíme s naší novou spolužačkou a provedem kompletní výslech. Ale řekneme ti taky něco o nás, tak se netvař tak vyděšeně. A je dobře, že znáš Lukáše. Aspoň mezi nás líp zapadneš." Tia chtěla něco odseknout, ale pak si to rozmyslela. "Do příštího týdne to nějak přečkám a pak se uvidí,"pomyslela si a začala se připravovat na další hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama