Nastal čtvrtek a Mitia se začala připravovat na večer. Měli s ostatníma naplánované přespání ve škole a i když byla nová, byla taky pozvána.
Magda, předsedkyně třídy řekla, že se tak aspoň seznámí s ostatníma. Ale protože ji Magda chtěla vyslýchat ohledně její minulosti, na kterou by nejraději zapomněla, tak se na ten večer vůbec netěšila. Nechtěla vzpomínat, ale asi bude muset. Ty holky z její třídy jsou tak zvědavé, všetečné a vlezlé. Ten první týden byl úplně hrozný. Neustále se na něco vyptávaly a nedaly jí chvilku pokoj. A nejvíc ji štvalo, že se jí neustále ptaly na Lukáše. Za ten týden už stačila zjistit, že Lukáš třídní elita a všechny holky po něm jedou, nicméně on o žádnou nejeví zájem. To byla další věc, která Tiu zaskočila. Lukáš byl vždycky sukničkář.
Pomalu se vydala směrem ke škole. "Spacák, karimatka, kartáček na zuby, jo uklidni se máš všechno. Ach jo, jsem děsně nervozní. Tak se uklidni," napomínala sama sebe.
Vešla do školy a zamířila ke třídě. "Ahoj Tio, tak pojď, čekáme už jenom na tebe," volala Magda. "Ahoj," odpověděla Tia chabě. Uviděla všechny své nové spolužáky, ale Lukáše nikde neviděla. "Lukáš nepřijde?" zeptala se a snažila se, aby to znělo lhostejně. "Lukáš nemůže, omlouval se, že mu prý do toho něco vlezlo. Ale neboj, máš tady nás," usmála se na Tiu. Mitii poskočilo srdce radostí. "Není tu," blesklo jí hlavou a začala se usmívat. "Hele, ona se umí i smát," ozval se někdo a ostatní propukli v hlasitý smích, ke kterému se Mitia ráda přidala.
Začala si povídat s ostatníma a seznamovala se. Zahráli si několik zajímavých her, vzpomínali na to, co bylo na seznamováku, na lyžáku a bavili se i o škole, učení a profesorech. Zjistila, že ani není pozadu s učením, spíš napřed. Slyšela taky pár trapasů, které se staly někomu ze třídy. Najednou si připadala, že je v té třídě odjakživa a věděla, že je to taky díky tomu, že tam není Lukáš. Dokázala se uvolnit a nevzpomínat na minulost. Jenže pak začala Magda s 'kompletním výslechem' jak to nazvala. "Tak Tio, posaď se sem. Zahrajeme takovou obdobu hry na pravdu. My se tě budeme ptát a ty nám budeš po pravdě odpovídat. Začínám. Kde's bydlela předtím, než jsi se přestěhovala do Prahy a kam jsi chodila do školy?" začala Magda. Tia spustila docela neochotně. Bydlela jsem v Brně, ale to už víte, ne?" podivila se. "Konkrétně v centru. Chodila jsem na osmiletý gymnázium v Řečkovicích, to je městská část," neodpustila si poznámku, "byla jsem tam šťastná. Jenže jsme se stěhovali sem do Prahy. Po čtyřech a půl letech už jsme se stěhovali sem," dokončila naštvaně.
"Copak, copak, tobě se tady v Praze nelíbí? Praha ti není dost dobrá nebo co?" zeptal se Tomáš, ale myslel to spíš ze žertu. "Ne, to ne," začala ho ujišťovat Mitia, "ale viš, je to tu prostě jiný." "My víme, že se ti tady ve skutečnosti líbí," ušklíbla se Lucka a pokračovala, "teď se ptám já. Odkud znáš Lukáše? Ten se totiž do doby než jsi přišla nezmínil, že je z Brna."
"A je to tady," napadlo Tiu, "zase Lukáš." Nahlas pokračovala: "No to nevím, proč to zatajil, Brno je krásný město. A znám ho z kytary. A teď mi řekněte taky něco o sobě vy!" snažila se Tia rychle změnit téma.
Ale Magda i zklamala. "Tak o nás jako o třídě toho víš docela dost a na to abychom se ti tady všichni po jednom představovali, na to už je moc pozdě. Promiň, ale budeš si nás muset vyzpovídat soukromě," řekla Magda. "To od vás není fér," naoko se urazila Mitia, ale pak se začala smát. "No jo holka, s náma to budeš mít těžký, ale nemysli si, my s tebou taky. A teď už dobrou noc všem, ráno je budíček o půl sedmé," skončila to Magda.
Tu a tam se ještě ozvaly protesty:"Cože? Už o půl sedmé?" Ale za chvíli vše ztichlo a bylo slyšet jen tiché šeptání.
Tia si povídala s Magdou a ta jí o sobě pověděla úplně všechno. "Ty, Magdo, proč se mě pořád ptáte na Lukáše?" zeptala se. Magda se zahihňala. "No, víš, Lukáš je vlastně taková třídní elita a
je hezkej. My jsme s holkama uzavřely takovou dohodu. Ta z nás, která s ním začne chodit jako první získá obrovský respekt a vysoké postavení ve třídě. Je to pitomost, já vím, ale uznej, že Lukáš je fakt skvělěj." "Je vidět, že ho neznáš," pomyslela si Tia. "Tak proto se z tebe snažíme vytáhnout co nejvíc informací," pokračovala Magda.
"No, dobře, ale víš, Lukáš on, prostě nechci abyste se mě na něj ptaly. Jasný?" zvýšila hlas Tia. "Nekřič. Co se čílíš? Co ti na Lukášovi tak vadí? Něčím ti ublížil, že ho nemůžeš ani vystát? Těch tvých narážek na něj jsem si všimla. Nemáš ho ráda, proč?" ptala se Magda.
"Hele, to bych nerada rozebírala, jo? Teda rozhodně ne dnes. Možná ti to někdy řeknu. Ale ne teď. Dobrou noc," otočila se na druhý bok, zírala do tmy a zase vzpomínala. "Dobrou noc," broukla Magda. "Dobrou," pomyslela si Mitia už zase se slzami v očích.