close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Proč se trápit? Některé věci změnit nejdou, musíme se naučit respektovat je...

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

5 dní v koncentráku

16. června 2009 v 19:23 | Tinka |  Škola
Byla jsem se školou na pětidenním výletě v RS Březová a rozhodně to můžu jen doporučit.


5 dní v koncentráku

DEN PRVNÍ: ČTVRTEK

A je to tady. Čtvrtek 30. 4. 2009 07:10 ráno. Beru si krosnu chystám se do školy. Čeká mě 9 hodin vyučování a následně cesta do koncentráku. Jedeme na třídní výlet do RS Březová a podle programu někteří z nás nepřežijí. A já budu mezi nimi.

První hodina je zeměpis s naším aktivním třídním, který si celý výlet vymyslel. Většina kluků se nenamáhala vzít si učení, takže si schováme krosny v jedný místnosti ve škole a bavíme se o nadcházejících 5 dnech, které strávíme společně. Učení dnes nestojí za nic, všichni jsou duchem daleko od Brna.

Po škole se hromadně přesuneme na hlavní nádraží. Jediná škoda je, že z 30 nás jede jen 20, z toho 9 holek a 11 kluků. Poprvé budou kluci v přesile. Zabereme půlku vagonu a když se vlak rozjede, je na všech vidět nadšení a na některých i menší obavy. Zamáváme spolužákům, kteří nejedou a přišli se s námi rozloučit. Ve vlaku se rozpadneme na menší skupinky. Sedím s Annanasem, Pomem, Grapíčkem, Sárou, Kikou, Sejšou a Danem a hned je tu první překvapení. Kluci mají místy i normální připomínky. Co se to s nima děje?

Cesta uběhla v pohodě, vystupujeme v Třebíči a čekáme na autobus, který nás zaveze přímo na místo našeho pobytu. Nasedneme a pak už jen vyhlížíme, kdy se ono středisko, přezdívané koncentrák objeví.

Najednou se před námi objeví vysoká věž a my víme, že jsme u cíle cesty. Pobereme batohy, vystoupíme a kocháme se přírodou. "Hele, KONĚ!" vykřikne Pomeranč a ukazuje k blízké ohradě. Jeden spolužák jí konejšivým hlasem odpoví. "To nejsou koně, Helenko, ale KRÁVY!" Nejsme tu ani 5 minut a už máme hlášku výletu.

Zničehonic se u nás objevuje sympatický týpek, který se představí jako Myšák a náš instruktor. A hned nás posílá na večeři. Některým z nás je sympatický zase o něco víc. ( Že, Annanasi? Vrhla ses na ty topinky jako by měsíc nejedla ).

Po večeři se ubytujeme. Zatlík se Zatlinou a Zatlíčátkem si zabrali pokoj v podkroví, kluci patro pod nimi a my holky jsme zůstali v přízemí. Původně jsme chtěly být s Ovocem na pokoji samy, protože Annanas pro nás měl překvapení, ze kterého se vyklubaly dopisy z dob Antíčka, Oslíka a dalších individuí. Ale na pokoji jsme skončili ještě spolu se Sárou a Kikou, nicméně přežily jsme všechny.

Fajn, dnes hrajem s Kanadou, tak jdem fandit. Ale asi jsme to neměli dělat. Byl to pěkný propadák. Většina odešla ještě před 3. třetinou. Výsledek 1:5 pro Kanadu byl deprimující.

Rozloučili jsme se, víceméně si popřály dobrou noc a šli spát. Zítra nás čeká náročný den.

DEN DRUHÝ: PÁTEK


Pan profesor nás budí o půl osmé s tím, že v osm je snídaně. Ve třičtvrtě se začínám hrabat z poslete. V noci mi byla pěkná zima a ty sny. Doufám, že neplatí pořekadlo CO SE TI ZDÁ PRVNÍ DEN NA NEZNÁMÉM MÍSŤĚ TO SE SPLNÍ, protože pak se radši zahrabu hluboko do země a radši už nevylezu.

Po snídaní zabalíme pár nutností a čekáme na autobus, který nás zaveze do Vladislavy, kde poplujeme na raftech po Dalešické přehradě. U přehrady Myšák vybalí rafty a my se máme rozdělit do skupinek po šesti. SAMI rozdělit! MY! KVARTA A! To je blbost. Nakonec se nám to zhruba s menší pomocí Big Brothera (našeho třídního Zatloukala)povede. Posádky jsou následující. Dan, Terka J., Grapefruit, Jana J., Lucka a Jura S. Další je Miloš, Plšek, Šťastík, Kuba, Pove a chdáček Pomeranč. Předposlední posádku tvoří Zatloukalovi, Ondra V. a Hygik. V té poslední jsem já, Annans, Kika, Sára, Sejša a Filip.

Po menších problémech při nafukování raftů se ocitáme i s pádly v ruce na vodě a přemýšlíme, co dělat. Zezačátku jezdíme cikacak, ale poté co si já a Annanas vyměníme místa se Sárou a Kikou jedeme poměrně rychle a dokonce i ROVNĚ. Je to úplně úžasný, rafty si mě hned získaly. Po menších vodních bitkách jsme mokří, ale rozhodněto není tak hrozné a suchá místa na sobě taky najdem. Ale pak se pánové rozhodli, že si zaplavou. Co o to, horko je, ale voda je přece jen trochu studenější.

Náš raft dojede ostatní dva ( raft s Pomem, jezdí cikcak pořád a posádka se nemůže domluvit, dva členové dokonce vystoupily a Plškovi brýle zmizely na dně přehrady ). Kluci se už předem rozhodli, že holky z prvního raftu hodí do přehrady. Fajn, proti tomu nic nemám, sice je mi jich trochu líto, ale co. Jenže pak, když už jsou všici mokří,se pánové rozhodnou, že ani dívčí část jejich posádky by neměla být ošizena o osvěžující koupel, takže v tý přehradě končím taky. I s Annanasem, Kikou a Sárou. Aspoň, že měli dost ohledu na mé a Sářiny brýle, takže se nemusíme obávat, že skončí na dně spolu s Plškovými.

Brr. Ale není to tak hrozný. Vytáhnem se zpátky do raftů a čekáme na poslední raft, abychom jeho osazenstvo mohli překvapit milou koupelí. Následně, mokří jak vodníci, zajedeme do menší zátočiny a naše 9 km cesta je u konce. Uběhlo to moc rychle, ale na oběd se těší všici. Maso sice vypadá již jednou přežvýkaně, ale jíst se dá. Místo mokrého trička na sebe hodím mikinu a triko nechám sušit na sluníčku. Někteří z nás jdou jezdit po zátočině kolem dokola a ostatní jdou slaňovat. S Annanasem skončíme v jednom raftu s Milošem, který málem nepřežije.

Po nějaké době se jdeme podívat ke skále, na které se slaňuje a mě se začíná zmocňovat hysterie. Ale slaňování zkusím. Mám strach, ale nakonec se přece jen ocitám na pevné zemi. Páni, vůbec to nebylo hrozný, klidně bych šla ještě jednou, ale bohužel už není čas. Aspoň jsem zjistila o čem tento kurz je. O překonávání se. Takže od teď jdu do všeho a pořádně. Jedeme zpátky autobusem a ve STANu už pro nás mají teplou večeři a po ní následuje HORKÁ sprcha!

Pomeranč mě učí dělat náušnice a pak nás svolají na noční hru. Jsme rozdělení do dvou skupin po desíti a lítáme po lese a následně se snažíme zhasnout svíčky ve sklenicích pomocí lan. Skupinky jsou nerovnoměrně rozdělené a noční hra mě nijak nezaujala. Čekala jsem něco lepšího.

Po noční hře ještě dáme venku svíčku, všichni vychvalují rafty a od kluků se nám dostane pochvaly. Oni fakt nejsou tak špatní, jak vypadají. Každý řekne pár vět, jedinej, kdo to zas natahuje je Zatloukal a mě začíná být docela kosa. Nakonec ale i on skončí a my se můžeme odebrat do postelí. Chvíli se s Grapíčkem koukám na hvězdy, které v Brně neuvidím a pak jdu spát. Večer si ještě uvědomím, že dnes je 1. máj. Tak a zase nic. I když, uschnout bychom rozhodně neměly. Vody jsem dnes měly až dost.

DEN TŘETÍ: SOBOTA


Hned po snídani vyfasujeme luk a šípy a vzduchovky a začínáme zkoušet svou dovednost. Fajn, nejdřív luk. Zamířím a vedle. Zamířím podruhé, trefím to divný, na čem je namalovaný terč a naštvu se. Zamířím potřetí a je to zas vedle. Jdu posbírat šípy. První, druhý a ten třetí nemůžu najít. Za chvíli už mi s hledáním pomáhá půlka třídy, včetně Big Brothera. Bohužel ani nevím, kam šíp letěl. Nakonec jej asi po 7 minutách našel Dan. Odložím luk s tím, že už tu věc nechci vidět nebo se ještě něco stane.

Na vzduchovku se těším mnohem víc. Většinou se trefím. Vezmu si jakousi černou vzduchovku a zjištuju, že nevím jak se s tím míří. Takže ani tady neboduju. Netrefila jsem se ani jednou. Pak si ale vezmu tu druhou vzduchovku a trefím všechno. Tak jsem normální nebo ne?

Fouká studený vítr a já bych nejradši zalezla pod peřinu a nevylezla. Místo toho jdeme hrát týmovky. Bohužel jsme zase rozdělení podle noční hry, takže nemůžu čekat žádnej úspěch. Při přecházení po ocelovém laně máme sice lepší taktiku, ale bohužel jsme pomalejší. To platí i při seřazování se podle určitých kritérií na dvou 15 cm širokých lavičkách a při vyrovnávání houpačky. Jediný úspěch máme při prolézání pavučinou.

Následuje oběd. Za prvý, malý porce a za druhý, polijí šťávou maso a kupu rýže, které je vůči kousíčkům masa gigantická hromada, nechají suchou. Dobrou chuť!

Po obědě míříme rovnou na stěnu. Docela se divím, že ten oběd nikdo nevyklopil. Bylo fajn beztrestně pozorovat pár jedinců, kteří lezli nahoru. Taky to zkusím, i když na horu rozhodně nevylezu. Ajaj, jistí mě Ondra V. Nejhezčí kluk ze třídy. Před dvěma rokama bych asi spadla dolů jak zralá hruška, teď si jenom připadám blbě, že jsem úplně nemožná. Ale asi mě má aspoň trochu rád, protože mě jistí dobře a já se za pár minut opět ocitám na pevné zemi. Nebo si jenom nechtěl kazit den vraždou.

Po stěně míříme na vysoký lana. Z těch mám o dost větší strach, ale nakonec si přece jen vyberu delší trasu. Nakonec mi dojde, že se mi fakt nemohlo nic stát.

Ne, že by mi voda či nadměrné koupání vadilo, ale, že bych musela každý den skončit v nějaký přehradě či rybníku, to zase ne. Nicméně, Dan ani Filip moje prosby nevyslyší a já okusím i vodu zdejšího rybníku. Kupodivu není zas tak studená. Jo, asi si za to můžu sama, nemám se ptát jestli je ta voda studená, jenže před chvílí tam skončila Terka Jeřábková a já jsem ještě vyděšená z těch lan, takže nemyslím a chci vědět, jak moc moje spolužačka trpěla. No jo, blbost se nevyplácí.
Následně se rozdělíme na dvě družstva, naštěstí v jiném složení než při předchozích hrách. Zahrajeme si hlavonožce - na zemi může být jen X ruk, Y noh a Z hlav. V této hře vyhráváme. Po ní následuje Gordický uzel, ale ani jeden se nám nepodaří rozplést.

Následuje večere a pak asi 2,5 hodinové volno, v němž jsou někteří v chatkách, něktěří hrají fotbal, jiní stolní fotbal a někdo kulečník. Zkouším stolní fotbal. Hraju se Zatlinou a proti nám je Terka s Danem. No, prohráli jsme, takže od příští hry radši jen koukám a učím se. Párkrát přejdu do chatky a zase zpátky. Pomíčkovou pomocí dodělám náušnice, které vypadají velmi originálně a nakonec si s Terkou dáme kulečník. Bohužel ho nestihneme dohrát, protože milá paní z baru nás vyhodí.

Večer se opět sejdeme u svíčky a opakuje se scénář z předešlého večera. Zatl mluví a ostatním je zima. Nakonec ale i dnešní promluvu přežijeme a jdeme na pokoje.

Za chvíli se otevřou dveře a kdo v nich nestojí. Dan. Po pár minutách zaleze k Sáře do postele a náš pokoj vede debatu o Cipískovi, místy i Mance a Rumcajsovi. Za chvílí se nám do toho přimíchá pocípí a popípí a my jen můžeme doufat, že se Filípek nevzbudí, protože pak by byl malér.

DEN ČTVRTÝ: NEDĚLE


No, vzhledem k tomu, že Dan u nás zůstává až do rána a naše debaty nejsou vhodné k publikaci, tak část dneška přeskočím.

Zatl nás budí milým vstávat smraďoši a Dane,
já tě pod tou peřinou vidím
. Po snídani jdeme na Jákobův žebřík. Nakonec na něj lezu spolu se Sejšou. Není to zrovna nejlepši, ale nakonec na nějakou taktiku přijdem. Po to následují trampolíny. Je to fajn, ale ty salta mi nejdou. Vždycky se nějak zaseknu a je problém. Hlavně, že je sranda. Po tom je oběd. Docela si ten pobyt tady užíváme, jsme tu sami a je tu nádherně.

Po obědě se převlékneme do plavek a několik kluků odejde na rafty lovit ty, co pojedou Démonickou lanovkou do
vody. Ani nevím jak, ale najednou jsem na desetimetrový věži a mám sjet dolů. Kupodivu nemám svůj obvyklý strach z toho, že se to se mnou urve, ale mám pouze jakýsi psychický blok, jak by to nazval profesor Taraba. Nakonec ze sebe vykoktám něco v tom smyslu, jestli by do mě někdo nemohl strčit a jelikož je na věži pouze Myšák, tak tento úkol připadne jemu. Končím ve vodě a uvažuju, že si skočím ještě jednou. Nakonec se ale podívám ještě na Poma, kterou musí Myšák strčit a na Annanas, která se na hoře ukáže a za 5 vteřin už je dole a to bez jakýchkoliv cavyků. Někdy jí fakt závidím. Kdyby nebyla moje nejlepší kamarádka, tak ji nenávidím z celého srdce.

Po Démonické lanovce jdeme na Skok do prázdna. Nejdřív jdeme asi 10 minut lesem, až se ocitneme u malé rokle. Naším úkolem je rozběhnout se a skočit. Jako první jde….MOMENT, to je snad chyba v Matrixu, ale jakto, že první nejde Miloš? Proč jde první Pove? Je snad Milošovi něco? Zabil se? Je nemocný? Ne?! A navíc je tu s námi? Lidi, co se to děje?

Po předýchání
šoku, že Miloš není první, se už Pove může vrhnou do neznáma. Všichni si odskáčou, akorát Kika má problém. Stojí tam asi 10 minut, ale nakonec se za našeho mohutného povzbuzování taky rozběhne a zastavuje se. Ale po tom, co ji Zatlík strčí, se houpe asi v 7 metrové výšce.

Potom jdeme na nízký lana. Vyslechneme pár pravidel bezpečnosti a pak si už jen užíváme. Pak má Myšák pro některé obzvlášť šikovné jedince menší výzvu. Ano, přes kládu dokáže přejít každý, ale zkuste ji překonat stylem lenochod dokola. Po Myšákově výroku, že se to povede jen 1 člověku z 10 a aže od nás to asi nebude nikdo, se kluci vrhají do boje. Nakonec se to povede Ondrovi V. (komu jinýmu, že holky?). Zatl si to nechce dát líbit, ale ať se snaží jak se snaží, nejde mu to.

Následuje večeře a opět celovečerní volno. Dohrajeme s Terkou ten kulečník. Terka "neočekávaně" vyhraje. Po zbytek večera sedím na schodech a pozoruju kluky jak hrají kulečník. No myslím, že kulečník se mi začne líbit.

Jako každý večer máme svíčku. Tentokrát se nám naštěstí podaří přesvědčit Zatla, abychom šli do jednoho z volných pokojů. Svíčka je tím pádem mnohem příjemnější a vůbec mi nevadí, že Zatl mluví a mluví. A protože je neděle a my nemohli do kostela, tak se pomodlíme Otče náš.

Zalezeme do postelí, Dan tentokrát přesídli do vedlejšího pokoje, ale aby nám nebylo smutno, tak Sára pozve Ondru V. Já se asi zblázním, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo.

DEN PÁTÝ: PONDĚLÍ


Jako první po probuzení je samozřejmě snídaně. A po ní, kluky tolik obdivovaný paintball. Jsem na něj docela zvědavá a na rozdíl od Annanase se i těším. Pomeranč přijde oblečena do bílého malířského obleku a tak se nemůže divit, že ji vítá salva smíchu, po níž následuje focení. S Myšákem se odebíráme na hřiště a Myšák nám ukazuje zbraně, masky a kuličky a vysvětluje pravidla her. Jsme opět na dvě skupiny, se dále ještě jednou půlí. Naštěstí jsem až ve druhé skupině, takže se nejdřív můžu dívat na to, co mám vlastně dělat. Někteří z nás vypadají jak skuteční teroristi. A když Myšák pustí tématickou hudbu, ocitáme se na skutečném bojišti. Dvajrát hrajeme dobývání vlajek a dvakrát na zajatce. Za celou dobu jsem zasažena jen třikrát, no ze čtyř možných zásahů, celkem úspěch, ne? A jednou jsem se dokonce trefila do někoho jinýho, myslím, že do Lucky. Po paintballu jdeme ještě v barevným oblečení na oběd.

Za to dopoledne, co jsme byli na hřišti se toho hodně změnilo. Z počtu 23 lidí je najednou asi 500 lidí a krásný klid je ten tam. Ještě ráno se odsud nikomu z nás nechtělo a te´d se nemůžeme dočkat zítra, kdy vypadnem. Celé kouzlo RS Březové je pryč.

V jídelně je plno. Jediný plus je, že jídlo je o něco poživatelnější než bylo. Po obědě jdeme na rambo dráhu. Rambo dráha se skládá z přelezení 0,5 m a 1,5 vysoké dřevěné zdi, dále ze sítě, pohybující se klády, lezení v dřevěném tunýlku, ručkování, hraní si na Tarzana a nakonec opět síť. Rambo dráhu překonávám společně s Annanasem. A po první překážce, kdy využiju Milošovi pomoci, už je vše relativně v pohodě. Kluci pak jdou i na čas, ale toho se už neúčastníme.

A po rambo dráze následuje airsoft. Na ten se taky těším. Ne, že bych ho už někdy hrála, ale jsem zvědavá. Jdeme na blízké pole, které hraničí s lesem. A jako první máme opět bezpečnost a zacházení se zbraněmi. Zbraní je přesně 10, takže to budou zase dvě skupiny po deseti a následně další dvě po pěti. Na každou hru máme 3 zásobníky asi o 15 kuličkách.

Spolu s ochrannými brýlemi se vydávám do hlubin lesa, hledám nepřítele a šiju to do něj hlava nehlava. A musím říct, že airsoft se mi líbí víc jak paintball. Akorát někdo z druhé skupiny rozbije jednu pistoli, takže při příští hře jeden nemůže hrát. Nakonec to vyřešíme tak, že se po 2 zásobnících vyměním s Annanasem, která si vezme taky jen 2 zásobníky. Takže obě dvě máme až dodnes zásobník navíc.

Když si kluci a i některé holky u paintballu přikupovali kuličky na další hry, nepřidala jsem se k nim. A u airsoftu tato možnost už bohužel nebyla. U paintballu i airsoftu pořídil Big Brother fotky, takže členy teroristické skupiny Kvarta A můžete i vidět.

Následuje večeře a po ní má být diskotéka. Docela jsem se na tu diskotéku těšila, ale je tu nedýchatelno a je tu moc lidí. Většina třídy je stejně v baru. Sice se s Grapíčkem do jídelny, která se změnila na začouzený cosi, na chvíli podíváme, ale pak jdeme za většinou do baru. Na "diskotéce" si Annanas zatančí s Danem ploužák, já si zatancuju s Hygikem, ale tím to asi končí.

Koupím si posledního Míšu a myslím na to, jak se mi nechce domů. Ale pak nás milá paní z baru mile vykáže ven. A následuje poslední svíčka, shrnutí celého pobytu a taky poslední noc. V našem pokoji se sejde Dan s Ondrou V., ale naše chabé pokoje o konverzaci rychle končí. Jsme utahaní a zítra nás čeká ještě balení a závěrečná cesta domů.

DEN ŠESTÝ: ÚTERÝ


Půl osmé. Budí nás Zatl s malým v náručí. Filípek byl celou dobu neskutečně hodný. Po snídani se jdeme sbalit, poklidíme pokoje a batohy uložíme do klecí. Na louce nás čekají poslední týmovky.

Přenášení tenisáku rourami prohráváme na celé čáře. Ale desetkrát oběhnout kolem kuželky a pak běh rovně se nám povede. Pak následuje přetahovaná, kterou taky prohrajeme a pak je ještě kanystr. Aspoň v něčem vyhrajeme.

Poslední týmovkou je přetahování soupeře na svou stranu. Tato poslední hra končí nerozhodně. Po týmovkách jdeme ještě jednou na trampolíny a dokonce si zaskáče i Grapíček. A Annanasovi se povede salto vzad.

Poslední oběd a po něm se scházíme v baru, kde vyplňujeme dotazník. Myslím, že od naší třídy získají převážně kladné hodnocení. Jako třída jsme Myšákovi koupili víno a teď je pravá chvíle pro předání. Myšák nás pochválí, že jsme šikovná parta fakanů a spratků a na oplátku nám dá časopis s nabídkou letních táborů v RS Březové.

A teď už je tu autobus, poslední potřesení rukou s Myšákem a návrh, že bychom sem zase přijeli, protože toto byl asi ten nejlepší výlet, co jsme zatím měli. Cesta domů probíhá ve velmi veselém duchu. Bavíme se všici se všema a vypadá, že to tak zůstane i v normálním školním životě. Na nádraží se rozloučíme a rozejdeme všemi směry. Jedničkou jedu společně s Annanasem a Sejšou a povídáme si o celém pobytu v koncentráku. Ale musím říct, že příjemnější koncentrák asi nenajdete.

Protože tady přežili všichni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama