Vždyť vystřelil naslepo a do krádeže ho uvrtali jeho domnělí přátelé. Potřeboval peníze pro rodinu, proto do toho šel. Nepovedlo se a oni ho dnes zabijí.
O svých přátelích už neslyšel. Jediné, co od nich dostal, je prsten s jedem. Prý kdyby náhodou nechtěl čekat. Ale on věděl, že je to hlavně proto, aby o svých kumpánech nic neprozradil.
Viděl, že ho neznají. Nikdy by nikoho nezradil, i kdyby to bylo v zájmu dobra a života. No, možná za jistých okolností ano, ale v tomto případě ne. Nebylo to pro ničí dobro a on by akorát způsobil problémy. Proto mlčel.
Ale měl plán. Ten jed využije. Až vejdou, aby ho odvedli, vysype ho do sklenice a před jejich zraky se zabije. A budou mít smůlu.
V zámku zarachotil klíč a dveře se začaly otevírat. "Teď," pomyslel si a vysypal jed do číše. Dozorce vešel do cely, David zvedl pohár k ústům a jedním lokem jej vyprázdnil. "Ne!" slyšel ještě křiknout dozorce. "Nedělejte to!" Ale už bylo pozdě. David byl mrtvý.
Kdyby se však o vteřinu zpozdil, dozvěděl by se, že mu právě udělili milost....
To je děsný... teda dobrý, ale děsný...