21. června 2009 v 20:08 | Tinka
|
Když přišla po víkendu do třídy, tak se kolem ní shlukly všechny holky a začaly se jí vyptávat na hodiny kytary.
"Jak průhledný," pomyslela si Mitia, ale začala přehnaně nadšeně vyprávět o své učitelce, která byla úplný génius. "No tak, Tio, ty víš, co chceme vědět, tak už nám konečně odpověz," řekla Lucka.
"Hele, já na to nemám náladu. Přestaňte se mě konečně vyptávat na Lukáše. Znala jsem ho a zatáhl mě do…" tady se Tia zarazila, "do do do spousty nepříjemných věcí a docela dost mi ublížil. Stačí?" poslední slovo vykřikla a utekla na chodbu. S nikým ve třídě se nebavila.
Odpoledne se vydala do města. Bloumala bezcílně ulicemi, až dorazila do parku. Došla k nejbližší lavičce a sesula se na ni. V kapse nahmatala MP3 a bezmyšlenkovitě si strčila sluchátka do uší. Seděla tam docela dlouho a nevnímala čas, proto byla docela překvapená když zjistila, že se začíná stmívat a že na lavičce nesedí sama.
Podívala se na osobu vedle sebe a s úlekem zjistila, že je to Lukáš. Smál se. Vyndal jí sluchátka z uší. "Ahoj Mio," pozdravil. "A-ahoj. Co tady děláš?" vykoktala Tia. "Sedím," odvětil. "Tak já už musím domů," vyhrkla Mia a rychle vstala. "Hlavně pryč od něj," bušilo jí v hlavě. "Počkej, já tě doprovodím," nabídl se Lukáš, "aspoň zjistím, kde teď bydlíš." "Ne, já trefím sama," usadila ho Mia a odcházela pryč. "No ne, snad ze mě najednou nemáš strach?" rozesmál se Lukáš, "Potom, co jsme spolu prožili. Zavzpomínáme si, co ty na to, krásko?" "Nech mě na pokoji Luku" mimoděk použila oslovení z minulých dob, "nechci vzpomínat a už vůbec se s tebou nechci bavit!" Domů dorazila s pláčem a v hlavě slyšela Lukášovo volání.
Druhý den ve škole okamžitě zamířila za Magdou, aby se s ní usmířila. Měla všeho dost a sama by to rozhodně nezvládla. Poprosila Magdu, aby se na nic prozatím nevyptávala a Magda to respektovala, i když byla velmi zvědavá. Tia takhle zvládla přežívat celý týden.
Ve středu přišla do školy ve špatné náladě. A když ji profesor dějepisu chtěl dát do dvojce s Lukášem, kvůli nějakému projektu, začala se s ním hádat a výsledek byl ten, že jí profesor zadal referát na téma 'Jak se mám chovat v hodině.'
To už Tia nezvládla a rozbrečela se před zraky celé třídy. "Tio," vyděsila se Magda a přeběhla přes třídu za ní, "co ti je?" "J-já n-nevím," vzlykala Tia. Lukáš se na ni díval s obavami v očích, ale nic neděla.
Magda jí sáhla na čelo. "Vždyť ty úplně hoříš! Měla bys jít domů a lehnout si." "Běž Tio," řekl profesor, který k nim mezitím taky došel, "a ten referát psát nemusíš. Bohužel s tou skupinou na projekt už asi nic neudělám." "D-dobře, nevadí," řekla Tia, sbalila věci a chystala se k odchodu. U dveří se ještě zastavila. "A děkuju," řekla. Potichu vyklouzla ze třídy a šla domů.
Doma se svalila na postel a spala. Celý týden nechodila do školy, protože měla horečky a nakonec skončila s chřipkou.
Když se konečně uzdravila, zavolala Magdě. "Ahoj Magdo," ohlásila se. "Ahoj Tio, to je dost, že voláš. Jak ti je?" zajímala se Magda. "Už dobře, v pondělí jdu do školy," odpověděla Tia. "A co ti vlastně bylo?" vyptávala se Magda dál. "Měla jsem horečku a nakonec se z toho vyklubala chřipka,"
vysvětlovala. "Aha. Hele, v sobotu chceme jít s holkama do cukrárny, víš kam, ne? Už jsi tam s náma jednou byla. Mohla bys už?" zvala ji Magda. "Jo, určitě," souhlasila Tia nadšeně, "a jen holky?" "Jo, jen holky," ujistila ji Magda, "promiň, už musím končit, tak ahoj zítra. Ve tři u cukrárny." "Neboj budu tam," ujistila ji Tia a zavěsila.
V sobotu se sešli v cukrárně, objednaly si a začaly protřepávat nejrůznější novinky, co se udály za celý týden, když byla mimo. Mitia byla spokojená, zapadla mezi ně a začala získávat kamarádky. A taky doufala, že už je konec tomu hroznému vyptávání na její minulost. To se ale spletla.
Lucka, která měla nos trošičku nahoru, jí odmítala dát pokoj. Naklonila se k ní a zašeptala: "To ty jsi ta holka, o které Lukáš tvrdil, že ji měl omotanou kolem prstu a že dělala všechno, co jí řekl? Jsi to opravdu ty?" Mitii se zalily oči slzami. "Tak on o mně vykládal? Že mě měl omotanou kolem prstu? Ne, tady brečet nebudu," rozhodla se a vyběhla z cukrárny. "Hm, asi je to opravdu ona," uslyšela za sebou Lucčin hlas.
Rozběhla se ulicí směrem k parku. Pak si všimla, že za ní běží Magda. "Počkej Tio, no tak. Co se stalo?" " Lucka, ona…" "Tak Lucka? Prosím tě. Nevšímej si jí. Víš, ona je taková kačena. Usiluje o Lukáše nejvíc ze všech holek a nesnese konkurenci. Ale to je teď jedno. Teď se hlavně uklidni a pojď zpátky, jo?" přemlouvala ji Magda. "Ne, já už tam nepůjdu," odmítla Tia, "prosím, zaplať to za mě, já ti to pak vrátím, jo?" "Tak dobře," souhlasila Magda, "ale v pondělí buď ve škole, jasný?" "Jasný, " zasmála se nuceně Mitia a odešla.
Když v pondělí vešla do třídy, nikdo z holek si jí ani nevšiml. Navíc se přestaly vyptávat a s Luckou se Tia nebavila. Zato s Magdou si rozumněla ještě víc než obvykle.
Miny, je to moc pěkný. Ty umíš moc dobře psát. :) Strašně se těším, jak tohle dopadne. Na jak dlouho to ještě plánuješ? :)