Prázdniny. Každý si pod tím pojmem představí něco jiného.
Lidé školou povinní si představí dva měsíce volna, nicnedělání, spaní a celkové zasloužené úlevy od dnů školních.
Pro dospělé lidi, kteří už znají pojem práce, slovo prázdniny znamená více starostí. Kdo se postará o ty moje broučky, kdo je nakrmí, kde budou, když já jsem v práci? Dospělí začínají shánět pro své ratolesti letní tábory, zjišťují, jestli o dětičky bude dobře postaráno, aby chudáčci nebyli týraní, aby dobře hajinkali a papinkali.
Pak je dovolená. Konečně týden klidu, říkají si někteří, ale pravda je jiná. Dospívající adolescenti se totiž o rodinných dovolených začínají neskutečně nudit a nic jim nepřijde dost dobré. Takže rodiče, místo zaslouženého klidu, užívají si nálad svých roztomilých broučků, kteří je začínají nehorázně štvát a přemýšlejí, čí ty děti vlastně jsou.
Pro lidi v důchodu snad prázdniny neznamenají nic. Vždyť oni mají prázdniny pořád. Jediná změna pro ně je snad v tom, že po ulicích se to hemží i přes poledne drzými fakany, kteří nemají úctu ke stáří a myslí si, že jim patří svět.
Takovýto náhled na prázdniny asi nebude úplně pravdivý, ale myslím že aspoň špetku pravdy by tam našel každý z nás.
Začínáš nebezpečně filozofovat...