Proč se to celé tak zvrtlo? Kdyby to šlo podle plánu, seděl by teď se svou manželkou a synem v nějaké restauraci, v ruce by svíral krabičku se zlatým řetízkem a šeptal své ženě, jak moc ji miluje. Místo toho sedí v malé cele a čeká na popravu.
Vždyť on nechtěl nikoho zabít. Jeho úkolem bylo vejít do zlatnictví, vystřelit a nechat prostor zkušenějším, kteří odvedou svou práci. Řídil se jejich pokyny, vešel do krámku a vypálil. Střílel jen jednou, navíc do vzduchu a právě ta jediná rána se musela někde odrazit a zasáhnout pana Hallidaye. Ti lidé, kteří ho ke krádeži přinutili, z něj udělali obětního beránka. Nechali ho tam ve vyloupeném klenotnictví s malým pytlíkem šperků a umírajícím majitelem. Sebrali vaky se šperky a vypařili se.
A policie to považovala za práci jedince. Pan Halliday byl mrtev, takže jim nemohl říct, že odsouzenec má pravdu, protože šperků bylo mnohem víc a on nemohl jednat sám. A jelikož se potvrdilo, že smrtící rána vyšla, ze zbraně, kterou měl on a našly se na ní i jeho otisky, byl David odsouzen k trestu smrti.
Seděl v této cele už přes týden. Jeho manželka se synem se s ním přišli včera rozloučit. Plakala a ptala se proč to udělal. Když jí to pověděl, řekla mu, že jejich dítě připravil o ten nejhezčí dar na světě. O otce. A maličký se sám ptal, kdy se tatínek vrátí domů, aby si spolu zase mohli hrát.
David cítil, že se mu krátí čas. Vytáhl prsten, který byl schován v kufříku s oblečením. Oblečení nebylo jeho, takže mu bylo jasné, že je to poslední dar od těch zlodějů. Ten prsten měl pro Davida cenu zlata. Podle vzkazu, co u něj našel, pochopil, že je v něm jed. Nechtěl si nijak zkracovat život, ale ani se nenechá popravit. Pokud má předčasně odejít z tohoto světa, tak jedině dobrovolně. Na stole stál džbán s vodou. Naposledy k ní přičichl, trochu se napil a podíval se na čistou vodu.
V zámku zarachotil klíč a dveře se začaly otevírat. "Teď," pomyslel si a jakmile dozorce vešel, vysypal jed do číše. David zvedl pohár k ústům a jedním lokem jej vyprázdnil. "Ne!" slyšel ještě křiknout dozorce. "Nedělejte to!" Ale už bylo pozdě. Zahalila jej hustá tma, kterou nikdo a nic nemohlo proniknout.Byl mrtvý. Odešel ze světa sám a dobrovolně.
Kdyby se však o vteřinu zpozdil, dozvěděl by se, že mu právě udělili milost....
Jo, tohle je taky pěkný... Jak to máš víc rozepsaný.